25.let vzniku kapely Heřmánek

25.let vzniku kapely Heřmánek

Véska, Na Osmičce, 31. května 2008

V sobotu od rána bylo krásně. A tak bylo i ve 2 hodiny odpoledne, kdy ve Vésce ve venkovním areálu „Na osmičce“ začala hrát skupina Small Turkish Cafes čili Turečci ze sousedních Bělkovic-Lašťan. Kluci datují svůj vznik asi do roku 1999, i když bratři Turečkovi spolu hrají už dlouho. Původně trochu nesmělé vystoupení bylo přičítáno tomu, že nejsou zvyklí na mikrofony. A tak teprve po přemluvení houslisty Jirky, aby jel do Prahy do školy až ráno, nastoupili s tím správným „drivem“ v 11 hodin večer znovu. Nejvíce všechny zaujal gospel zpívaný „á capella“, tedy bez nástrojů. Kapela udělala velký krok dopředu a začínají se otrkávat a šlapat na paty Heřmánkům (jak by taky ne, když Jirka Tureček je mým žákem na banjo, a Fredy je je mým synovcem, a zná moje vlastní skladby líp, než já).

Po úvodní hodince nastupují Reservé z Bruntálu a okolí s dvěma zpěvačkami a flétnou, a dávají tak divákům možnost poznat tzv. „progresívní folk“. Zajímavý zvuk kapely s basovou kytarou, flétnou, banjem a dobrem, a skvělé dívčí vokály vede zkušený Jirka Pršala z Bruntálu (dříve Arrest Bruntál). Po necelé hodince spěchají na další akci a někteří se chtějí vrátit, protože se jim tady líbilo. Protože opravdu spěchali a další kapela – AM Úlet byla ještě v té době na cestě, nastoupili jsme my, Heřmánek, s několika skladbami, které nejsou na CD (ty jsme si nechaly až po křestu), aby se stačila příchozí kapela nachystat. Mezitím vystoupily se třemi ukázkami tanečnice ze skupiny Poupata, pokaždé v jiném úboru a předvedly, že i v důchodovém věku (průměr 70 let) se dá volný čas využít kolektivní zábavou a užít si toho vzrušení z vystoupení (hlavně před ním). Honza Adamec s AM Úletem přijel, bohužel, bez Silvie, která musela odjet zpět do Kanady, ale i ve třech předvedli skvělou muziku. Repertoár se tedy skládal s vlastních autorských skladeb Honzy, takže slibovaná country za pomoci Silvie Forsyth nezazněla.

Po „Úletu“ nastupujeme my, abychom pokřtili to čerstvé naše dítě, CD „Tak jako dřív“, které jsme ještě v posledních večerech kompletovali a vkládali booklety do obalů. Ing. Jiří Hovorka, dlouholetý přítel a sponzor, Mirek Brückner za Obecní úřad v Dolanech, který nám tentokrát moc pomohl při realizaci nahrávky, Pamela Willson z organizačního štábu IBMA v Owensboro v Kentucky stejně jako Bill West, náš starý známý, já jako kapelník a kluci z kapely. To je sestava, která pokřtila nové CD a popřála mu dobrou poslechovost.

Nastupuje Tradicional Jazzband Olomouc a se všemi to při jejich evergreenech šije, protože tradiční dixieland je pro všechny uši (a nohy). Do toho vplouvá taneční skupina Máta s perfektně zvládnutými tanečky, roztleskává diváky a večer nabírá na gradaci.

Když nastupujeme před devátou my k hlavnímu koncertu a hlavně zábavě, netušíme ještě, že Pamela s Billem nám po první skladbě Stephen Foster Medley (taková Kentucká hymna, úvodní skladba nového CD) přijdou na pódium předat pozdravy. Od starosty města Owensboro Toma Watsona, hejtmana oblasti Red Haire, který s námi hrál na kytaru a zpíval česky “Vlak půlnoční” předloni na festivale ROMP v Yelow Creek Parku v Kentucky, a dopis z bluegrassového muzea s podpisy představitelů z muzea, kde visí i náš plakát. Pam završila vše předáním certifikátu města Owensboro s blahopřáním k 25. letům účinkování naší kapely.

Pokračujeme v hraní k tanci, hrajeme písničky z nového CD i staré klasiky a kolem třetí ráno balíme aparaturu, kterou skvěle ovládal náš zvukař Kamil Krbeček, abychom mohli v pět hodin ráno, tentokrát už za zpěvu ptáků, uléhat do postele (kromě Kamila, který ještě musel vážit dlouhou cestu na Bruntálsko). Myslím, že vše vyšlo dobře, nikdo neměl hlad ani žízeň, návštěvníci si mohli vyslechnout několik žánrů muziky a mohli se pobavit po svém. Tak.

Jestli vydržíme do třicátin nevím, ale další CD máme již nahrubo nahráno ve studiu, do konce roku by mohlo být na světě. Ať po nás něco zůstane, když nikdo nevíme, co bude zítra.